Historii starověkého Egypta dělíme do pěti období:
Archaické období (3150-2700 př.n.l.)
Stará říše (2700-2180 př.n.l.)
Střední říše (2000-1800 př.n.l.)
Nová říše (1540-1080 př.n.l.)
Pozdní Egypt (700-30 př. n. l.)

Mezidobí se nazývají přechodná období. Panovnická moc v nich byla oslabena, přesto však někdy docházelo k významným událostem
Archaické období
V Egyptě nevznikly(na rozdíl od Mezopotámie)městské státy, ale vytvořila se zde rovnou centralizovaná říše. Egyptologové to vysvětlují potřebou regulace toku Nilu po celé jeho délce, což by při existenci více státních útvarů nebylo jednoduché. Zpočátku však existovaly v Egyptě státy dva: Dolní Egypt na dolním toku Nilu, v úrodné deltě, a Horní Egypt v jižní části země. Obyvatelé Dolního Egypta se věnovali především zemědělství, zatímco hornoegyptští nomádi byli lovci a pastevci. Někdy kolem roku 3100 př.n.l. se podařilo Hornímu Egyptu pod vedením faraona Menino Dolní Egypt dobýt a podmanit. Tak vznikla celistvá říše a pro Egypťany to byla událost tak závažná, že ji pokládali za počátek zcela nových dějin. Meni je také legendárním zakladatelem města Mennoferu(známějšího pod řeckým jménem Memfis), pozdějšího sídla faraonů.
Stará říše
I stará říše má svého zakladatele. Je jím faraon Džoser, který vstoupil do dějin tím, že si nechal vybudovat první pyramidu. V tom ho pak napodobila většina panovníků Staré říše. Nejznámější jsou pyramidy v Gíze, z nichž nejvyšší patřila faraonu Chudobovi(řecky Cheopsovi). Počátkem tohoto období se Egyptu podařilo ovládnout Sinaj, kde byly cenné surovinové zdroje (hlavně měď a tyrkys), a Núbii, odkud se dováželo zlato, dřevo, zvířecí kůže a zejména levná pracovní síla. Záhy však propukly nástupnické boje, které neutichaly po celou dobu trvání Staré říše, což nevyhnutelně vedlo k oslabení panovnické moci. Nejenže sílila moc šlechty, ale byl také zaveden úřad správce Horního Egypta, který měl původně obnovit panovnickou autoritu na tomto poměrně vzdáleném území, neboť Horní Egypt se snažil využít zaneprázdnění faraonů boji o trůn a osamostatnit se. Později se však ukázalo, že to nebyl nejšťastnější krok, protože správci Horního Egypta ze svého postavení dokázali těžit a úřad si udrželi dědičně. K neobyčejnému posílení vlivu těchto správců došlo za posledních panovníků Staré říše. Proti těm totiž vystoupilo několik vzdorokrálů a faraoni se tehdy na trůně udrželi jen díky podpoře správců Horního Egypta. Tím ovšem moc správců velmi vzrostla, dokonce se ženili s egyptskými princeznami. Sílící moc šlechty a svévole úředníků vedly k rozkladu správy, což ve svých důsledcích způsobilo obrovský hladomor, protože upadla centrálně řízené údržba zavlažovacích systémů. Za těchto okolností nebylo pro Núbii těžké se od Egypta odtrhnout. Záhy Stará říše zanikla.
Střední říše
Egypt znovu sjednotil faraon Mentuhotep II., panovník z města Vesetu (řecky Théby). Zajistil hranice, obnovil ztracená obchodní spojení a upevnil hospodářskou i politickou situaci. Protože na severní hranice útočily cizí kmeny, byla tu vybudována soustava pohraničních pevností zvaná vládcovy zdi. Tím byly také zabezpečeny cesta k nalezištím tyrkysu a mědi. Podobné pevnosti vznikly i na jihu říše na ochranu proti Núbijcům a Libyjcům a kvůli zajištění přístupu k lomům a nalezištím zlata.
Přes tento vývoj se i Střední říše potýkala s dlouhodobým problémem- s nástupnickými spory. V Egyptě totiž nebylo přesně definováno, který faraónův syn by se měl stát následníkem, Protože faraon měl řadu manželek a každá chtěla prosadit na trůn svého potomka, docházelo k neustálým intrikám. Tato skutečnost vedla na počátku 2. tisíciletí př.n.i. k zavedení funkce spoluvladaře, která měla nástupnickým sporům zabránit. Panovník si následníka vybral již za svého života, učinil ho spoluvládcem a po faraonově smrti přešla vláda na zvoleného nástupce automaticky. V době Střední říše došlo ke správním reformám vedoucím k upevnění centrální vlády.
V 17. století př.n.l. vpadli do Egypta kočovní Hyksósové. Měli moderní, už bronzové meče a sekery, používali koně a válečné vozy. I jejich dokonalé luky měly větší dostřel a průraznost než luky egyptské, takže Hyksósové rychle dobyli deltu Nilu a Dolní Egypt a založili zde své vlastní dynastie. Hornímu Egyptu se podařilo udržet si samostatnost. Hyksósové se jej také pokoušeli dobýt, ale narazili na houževnatý odpor egyptských vladců. Faraon Amose pochopilk, že největší výhodou Hyksósů jsou jejich zbraně. Vyzbrojili tedy také svá vojska bronzovými meči místo tradičních seker, vybavil je přilbami, hyksóskými luky a válečnými vozy a s takto modernizovanou armádou útočníky porazil.
Nová říše
Amose nejen porazil Hyksósy, ale posunul egyptské hraniceaž k dnešní Sýrii a podnikl několik válečných tažení proti Núbijcům, kteří ohrožovali Horní Egypt. Zlikvidoval anarchii, která zmítala Egyptem posledních 200 let. Zavodňovací kanály zanesené bahnem byly vyčištěny, zničená města znovu povstala z trosek a chrámy, které zbourali Hyksósové, se začaly opravovat. Tak se z chaosu zrodila Nová říše, období největšího rozkvětu starověkého Egypta. Její vládcové sídlili ve Vesetu, odkud zakladatel Nové říše pocházel.
Pozdní Egypt
Závěrečné období egyptských dějin je ve znamení nadvlády cizinců. Úpadku Egypta využili nejdříve Asyřané. V 7. st. Vytvořili z Egypta vazalský stát s centrem v Sajích, odkud vládli jejich místodržící. Ti se ovšem postupně vymanili zpod asyrské kontroly a založili tu vlastní ponovnickou dynastii zvanou podle sídleního města sajská. Panování sejské dynastie skončilo roku 525 př.n.l., kdy vojsko perské vojsko krále Kambysa porazilo egyptskou armádu v bitvě u Pelusia. K podmaněnému Egyptu se Peršané chovali bezohledně, a tak není divu, že zde vypukala častá protiperská povstání. Ta byla krutě potlačována. Proto byl roku 332 př.n.l. vítán Alexandr Makedonský v Egyptě jako osvoboditel. Když zemřel, propukly mezi jeho následovníky boje a Alexandrova říše se rozpadla na tvz. helenistické státy. Jedním z nich byl právě Egypt, kde se roku 305 př.n.l. ujal vlády velitel osobní Alexandrovy stáže Ptolemaios a založil poslední, ptolemaiovskou dynastii.
Ptolemaiovci byli původem Makedonci, teda cizinci. Dovedli se však s egyptskou kulturou sžít, na druhou stranu do Egypta přinesli kulturu Řeckou. Za vlády Ptolemaia I. Úžasně vzkvétala Alexandrie, město založené Alexandrem Velikým. Díky muzeu s bohatou knihovnou se sem sjížděli učenci a umělci z celého Středomoří. Ptolemaios dal také na ostrově Faru vztyčit maják, který byl počítán mezi sedm divů světa. Ve 3. století př.n.l. byla ptolemaiovská říše nejmocnějším státem východního Středomoří. Na západě jí konkuroval Řím, který stoupal k zenitu své slávy, a když se v Egyptě rozmohly nástupnické spory, okamžitě do nich začal zasahovat. Už od konce 2.st.př.n.l. Římané často rozhodovali o tom, kdo usedne na egyptský trůn, a v podstarě jen čekali na vhodnou příležitost, jak bohatou zemi se strategickou polohou ovládnout.
Po Caesarově smrti roku 44 př.n.l. si správu říše rozdělili Caesarův nástupce Octavianus a jeho společník Markus Antonius. Ten dostal do správy právě východní část říše a v Egyptě se setkal s Kleopatrou. Oženil se s ní a obdaroval ji územími, která náležela Římu. Proto se proti němu Octavianus vypravil s loďstvem. Z bitvy, která se strhla roku 31 př.n.l. u mysu Aktia na řeckém pobřeží, Kleopatra i Antoniu uprchli a oba později spáchali sebevraždu. Egypt se stal roku 30 př.n.l.římskou provincií s velmi výsadním, protože římský císař se pokládal za nástupce ptolemaiovských faraonů.
Začala soutěž o nej blog ve které jsi přihlášená!