7. února 1980 Pink Floyd představili v Los Angeles živou podobu dvojalba "The Wall". Pro tento jeden z nejnáročnějších koncertních projektů v historii rocku nechali na jevišti postavit skutečnou "zeď"aby ve druhé polovině vystoupení hráli za ní (nebo v jejich nedokončených částech) a v závěru ji zbořili. Ke známým znakům pinkfloydovských vystoupení jako letadlo a prase přibyly tři záporné postavy - ředitel školy, matka a mladá paní Pinková. Pink Floyd tak zúročili své neustálé rozšiřování vizuální složky od barevných kouřů a promítání filmů , přes poletující objekty a obrovské nafukovací figuríny až k destrukci kulis a staveb. Vlastní osoby hudebníků byly přitom zcela záměrně vždy mimo střed dění, které se tentokrát zejména v podobě skvěle načasovaných animací odehrávalo jak na zdi samotné, tak v legendárním kruhovém plátně.
14. července 1982 proběhla v Empire Theatre v Londýně světová premiéra napůl animovaného filmu "The Wall" ve kterém jsou písně ze "Zdi" mírně poupraveny a doplněny o silně osobní Watersův žalozpěv "When the Tigers Broke Free". Do role Pinka byl obsazen Bob Geldof, který v tomto čistě hudebním filmu bez dialogů zpívá "In the Flesh" za doprovodu pěveckého sboru a dechové kapely. K rozporuplným momentům patřilo právě toto Geldofovo vystupování před komparsem složeným ze skinheadů. Ve filmové podobě "The Wall" se prolíná minulost a přítomnost se spoustou obludných halucinogenních představ. Zdi skučí a květiny se mění v ostnatý drát. Holubice míru exploduje a z jejich útrob se zrodí strašlivý orel. Zlovolné stvoření trhá svými gigantickými pařáty krajinu a ničí celá města. Snese se k zemi a porodí cosi jako vojenského diktátora, který se změní v kov a z jehož podpaží vylétávají bombardéry. Jak ustrašení lidé prchají do krytů, mění se bombardéry v bílé kříže. Duchové vojáků se zvedají a britská státní vlajka se mění v krvavý kříž.
Od konce sedmdesátých let začaly mezi Watersem a ostatními členy kapely probíhat stále prudší roztržky. Nejvíce to jiskřilo mezi Watersem a Gilmourem. Watersovo diktátorství popudilo Wrighta natolik, že po turné k "The Wall" v roce 1980 kapelu částečně sám, částečně s donucení opustil. V zúžené sestavě natočila zbylá trojice antimilitaristické album"The Final Cut" nahrané novou experimentální technikou, "holofonii", díky níž mohl být kvadrofoní zvuk alespoň částečně simulován na stereo technice. Například střela, která zahajuje skladbu "Get Your Filthy Hands Off My Desert" by měla u posluchače vzbudit dojem, že byla odpálená před ním, minula ho nad hlavou a exploduje za jeho zády. V "The Gunners Dream" Roger Waters transformoval svůj výkřik do kvílivého tenorsaxofonového sóla Raphaela Ravenscrofta. Toto album s podtitulem "Rekviem pro poválečný sen" bylo inspirováno válečným sporem Velké Británie a Argentiny o Falklandské ostrovy, kde nesmyslně zahynulo přes tisíc mladých Argentinců a Britů a stalo se nelítostnou obžalobou jestřábů v čele vlád a generálních štábů, kteří bez mrknutí oka v minulosti připustili milióny nesmyslných obětí. V titulní "The Final Cut" se Waters doplněný o zbor obrací k železné lady: "Oh Maggie, Maggie, what have we done?". Ani Gilmour ani Mason se na albu "The Final Cut" autorsky nijak nepodíleli a společně s několika dalšími hostujícími hudebníky byli poníženi na doprovodnou skupinu Rogera Waterse.
Despotický megaloman Roger Waters si v té době myslel, že bez něj kapela nemůže existovat a snažil se skupinu formálně rozpustit. Zbylí členové se však rozhodli pokračovat dál bez něj. Po dlouhých soudních tahanicích o právo používat název skupiny se ke zpívajícímu kytaristovi Davidovi Gilmourovi opět přidal bubeník Nick Mason a počátkem devadesátých let i zprvu jen externě spolupracující klávesista Rick Wright. V září 1987 vydalo trio Pink Floyd album "A Momentary Lapse of Reason". Deska vznikla v přepychovém starém hausbótu přeměněném na nahrávací studio a byla téměř výlučně Gilmourovým dílem. Jen v USA se prodalo více než tři milióny kopií tohoto opusu. 9. září 1987 bylo v Ottawě zahájeno rozsáhlé "Pink Floyd World Tour". Dave a Nick se rozhodli obejít Rogerovo autorské právo původní koncepce prasete a změnit mu pohlaví na svini přidáním obrovských cecíků. V listopadu 1988 Gilmour, Wright a Mason obohatili trh o záznam z rozsáhlého koncertního turné "Delicate Sound of Thunder". Když 30. června 1990 po více než dvou letech, světové turné skončilo závěrečným koncertem v Knebworthu, činil přibližný zisk 135 miliónů amerických dolarů, což znamenalo z finančního hlediska pinkfloydovské nejúspěšnější turné.
V březnu 1994 pinkfloydovské trio vydalo po sedmi letech novou studiovou desku "The Division Bell" na které se po mnoha letech autorsky opět podílel Rick Wright. 7. září toho roku kapela Pink Floyd koncertovala na strahovském stadionu v Praze. Při tomto vystoupení použil trojlístek doplněný o hostující hudebníky a zpěvačky svoji pověstnou, výkonnou aparaturu schopnou kvadrofonních efektů. Záznam z této celosvětové šňůry pak vyšel na koncertním dvojalbu "Pulse" s blikající červenou diodou.
Ke příležitosti dvacátého výročí prvního živého předvedení alba The Wall v Los Angeles, vyšel na jaře 2000 remastrovaný koncertní záznam "Is There Anybody Out There? - The Wall Live 1980-81", pořízený v Londýně, New Yorku, Los Angeles a Dortmundu během let 1980 - ´81. Seznam skladeb alba je oproti studiové verzi "The Wall" bohatší o píseň "What Shall We Do Now?" a skladbu s názvem "The Last Few Bricks", jak byla pojmenována instrumentální pasáž mezi "Another Brick in the Wall, part 3" a "Goodbye Cruel World", obsahující reminiscence hudebních motivů z jiných skladeb. Současně byl vydán i DVD nosič "The Wall Deluxe DVD Edition" s rozhovory členů kapely a dokumentem o natáčení "Zdi" a filmem samotným.
Členové Pink Floyd se na několik písní ("The Great Gig in the Sky", "Fat Old Sun"...) dali opět dohromady, aby na pohřbu uctili památku jejich zesnulého manažera Stevea O'Rourkea. Roger Waters, Dave Gilmour, Nick Mason a Richard Wright se tak společně na jednom pódiu objevili poprvé od roku 1981 aby vzdali poctu příteli, který se o ně staral celých 35 let. Nechyběl ani jejich koncertní saxofonista Dick Parry. O'Rourke zemřel 30. října 2003 ve věku 63. let.
Dvojalbum "The Wall" se dočká svého uvedení na Broadwayi v New Yorku. Charismatický puntičkář Roger Waters pro tento účel nově zaranžuje hudbu pro celý orchestr a bude se podílet i na jevištní scéně.
14. července 1982 proběhla v Empire Theatre v Londýně světová premiéra napůl animovaného filmu "The Wall" ve kterém jsou písně ze "Zdi" mírně poupraveny a doplněny o silně osobní Watersův žalozpěv "When the Tigers Broke Free". Do role Pinka byl obsazen Bob Geldof, který v tomto čistě hudebním filmu bez dialogů zpívá "In the Flesh" za doprovodu pěveckého sboru a dechové kapely. K rozporuplným momentům patřilo právě toto Geldofovo vystupování před komparsem složeným ze skinheadů. Ve filmové podobě "The Wall" se prolíná minulost a přítomnost se spoustou obludných halucinogenních představ. Zdi skučí a květiny se mění v ostnatý drát. Holubice míru exploduje a z jejich útrob se zrodí strašlivý orel. Zlovolné stvoření trhá svými gigantickými pařáty krajinu a ničí celá města. Snese se k zemi a porodí cosi jako vojenského diktátora, který se změní v kov a z jehož podpaží vylétávají bombardéry. Jak ustrašení lidé prchají do krytů, mění se bombardéry v bílé kříže. Duchové vojáků se zvedají a britská státní vlajka se mění v krvavý kříž.
Od konce sedmdesátých let začaly mezi Watersem a ostatními členy kapely probíhat stále prudší roztržky. Nejvíce to jiskřilo mezi Watersem a Gilmourem. Watersovo diktátorství popudilo Wrighta natolik, že po turné k "The Wall" v roce 1980 kapelu částečně sám, částečně s donucení opustil. V zúžené sestavě natočila zbylá trojice antimilitaristické album"The Final Cut" nahrané novou experimentální technikou, "holofonii", díky níž mohl být kvadrofoní zvuk alespoň částečně simulován na stereo technice. Například střela, která zahajuje skladbu "Get Your Filthy Hands Off My Desert" by měla u posluchače vzbudit dojem, že byla odpálená před ním, minula ho nad hlavou a exploduje za jeho zády. V "The Gunners Dream" Roger Waters transformoval svůj výkřik do kvílivého tenorsaxofonového sóla Raphaela Ravenscrofta. Toto album s podtitulem "Rekviem pro poválečný sen" bylo inspirováno válečným sporem Velké Británie a Argentiny o Falklandské ostrovy, kde nesmyslně zahynulo přes tisíc mladých Argentinců a Britů a stalo se nelítostnou obžalobou jestřábů v čele vlád a generálních štábů, kteří bez mrknutí oka v minulosti připustili milióny nesmyslných obětí. V titulní "The Final Cut" se Waters doplněný o zbor obrací k železné lady: "Oh Maggie, Maggie, what have we done?". Ani Gilmour ani Mason se na albu "The Final Cut" autorsky nijak nepodíleli a společně s několika dalšími hostujícími hudebníky byli poníženi na doprovodnou skupinu Rogera Waterse.
Despotický megaloman Roger Waters si v té době myslel, že bez něj kapela nemůže existovat a snažil se skupinu formálně rozpustit. Zbylí členové se však rozhodli pokračovat dál bez něj. Po dlouhých soudních tahanicích o právo používat název skupiny se ke zpívajícímu kytaristovi Davidovi Gilmourovi opět přidal bubeník Nick Mason a počátkem devadesátých let i zprvu jen externě spolupracující klávesista Rick Wright. V září 1987 vydalo trio Pink Floyd album "A Momentary Lapse of Reason". Deska vznikla v přepychovém starém hausbótu přeměněném na nahrávací studio a byla téměř výlučně Gilmourovým dílem. Jen v USA se prodalo více než tři milióny kopií tohoto opusu. 9. září 1987 bylo v Ottawě zahájeno rozsáhlé "Pink Floyd World Tour". Dave a Nick se rozhodli obejít Rogerovo autorské právo původní koncepce prasete a změnit mu pohlaví na svini přidáním obrovských cecíků. V listopadu 1988 Gilmour, Wright a Mason obohatili trh o záznam z rozsáhlého koncertního turné "Delicate Sound of Thunder". Když 30. června 1990 po více než dvou letech, světové turné skončilo závěrečným koncertem v Knebworthu, činil přibližný zisk 135 miliónů amerických dolarů, což znamenalo z finančního hlediska pinkfloydovské nejúspěšnější turné.
V březnu 1994 pinkfloydovské trio vydalo po sedmi letech novou studiovou desku "The Division Bell" na které se po mnoha letech autorsky opět podílel Rick Wright. 7. září toho roku kapela Pink Floyd koncertovala na strahovském stadionu v Praze. Při tomto vystoupení použil trojlístek doplněný o hostující hudebníky a zpěvačky svoji pověstnou, výkonnou aparaturu schopnou kvadrofonních efektů. Záznam z této celosvětové šňůry pak vyšel na koncertním dvojalbu "Pulse" s blikající červenou diodou.
Ke příležitosti dvacátého výročí prvního živého předvedení alba The Wall v Los Angeles, vyšel na jaře 2000 remastrovaný koncertní záznam "Is There Anybody Out There? - The Wall Live 1980-81", pořízený v Londýně, New Yorku, Los Angeles a Dortmundu během let 1980 - ´81. Seznam skladeb alba je oproti studiové verzi "The Wall" bohatší o píseň "What Shall We Do Now?" a skladbu s názvem "The Last Few Bricks", jak byla pojmenována instrumentální pasáž mezi "Another Brick in the Wall, part 3" a "Goodbye Cruel World", obsahující reminiscence hudebních motivů z jiných skladeb. Současně byl vydán i DVD nosič "The Wall Deluxe DVD Edition" s rozhovory členů kapely a dokumentem o natáčení "Zdi" a filmem samotným.
Členové Pink Floyd se na několik písní ("The Great Gig in the Sky", "Fat Old Sun"...) dali opět dohromady, aby na pohřbu uctili památku jejich zesnulého manažera Stevea O'Rourkea. Roger Waters, Dave Gilmour, Nick Mason a Richard Wright se tak společně na jednom pódiu objevili poprvé od roku 1981 aby vzdali poctu příteli, který se o ně staral celých 35 let. Nechyběl ani jejich koncertní saxofonista Dick Parry. O'Rourke zemřel 30. října 2003 ve věku 63. let.
Dvojalbum "The Wall" se dočká svého uvedení na Broadwayi v New Yorku. Charismatický puntičkář Roger Waters pro tento účel nově zaranžuje hudbu pro celý orchestr a bude se podílet i na jevištní scéně.
Připravuje se vydání více než dvacet let ztraceného záznamu "The Lost Documentary", na kterém byla zaznamenána příprava na některé ze třiceti odehraných koncertů uspořádaných ve městech Los Angeles, New York, Dortmund a Londýn v rámci v té době nevídané gigantické pódiové show ke koncepčnímu dvojalbu "The Wall". Během srpna 1980 zvídavé kamery zachytily stavby rozsáhlých scén. Pětadvacetiminutový film ze zákulisí koncertu v Earls Court kromě toho údajně představí čtveřici Pink Floyd ve finální fázi rozpadu a to včetně sporů Rogera Waterse a Davida Gilmoura.
Pink Floyd ukončili po dvou desetiletích své plamenné sváry mezi Rogerem Watersem a ostatními členy kapely a společně vystoupili 2. července 2005 na podporu ukončení bídou sužované Afriky na londýnském koncertu Live 8. Když 'Floydi', kteří celý svůj koncert věnovali svému někdejšímu leaderovi Sydu Barrettovi, hrábli do svých akustických kytar, aby po skladbách "Breathe" a "Money" (před závěrečnou "Comfortambly Numb") odehráli nádhernou posmutnělou klasiku "Wish You Were Here", jednalo se bezesporu o vrchol celého Live 8 koncertu, a nic na tom nemění ani fakt, že Waters nebyl v tu chvíli - zřejmě rozrušením - schopen podat svůj obvyklý pěvecký výkon.
Roger Waters, David Gilmour, Nick Mason a Richard Wright odmítli v polovině července 2005 nabídku odehrát turné po Spojených státech, za kterou měli inkasovat sto padesát miliónů dolarů. Floydi se nenechali semlít 'kombajnem na peníze' a prohlásili, že společně zahráli jen pro akci Live 8!
Legendární kapela Pink Floyd doposud prodala více než 150 miliónů zvukových nosičů a nemá zapotřebí žádných kompromisů ani komerčně cílených výběrových alb. Masové publikum si už k originální tvorbě skupiny dávno prošlapalo vlastní cestu.